Mainská mývali kočka
(Maine Coon)
Toto populární americké plemeno je největším domestikovaným plemenem, které známe. Především kocouři mohou vyrůst v pořádná zvířata s průměrnou váhou od šesti do sedmi kilogramů, ale jsou i kocouři vážící více než deset kilogramů. Dalšími nejdůležitějšími znaky mainské mývali kočky jsou velmi dlouhý huňatý ocas a štětičky na uších. Toto plemeno přísluší k tzv. přírodním plemenům. U mnoha jiných plemen se snažíme o chov podle ideálu uvedeného ve standardu plemene, ale nejdůležitějším chovatelským cílem u mainské mývali kočky je udržet její původní typ. Tyto kočky nesmějí být také chovány v barvách, které se nevyskytují v přírodě, v barvách, v nichž známe například siamské kočky. I přes nádhernou polodlouhou srst nevyžaduje mainská mývali kočka více péče o srst než krátkosrstá kočka.
Původ
Jméno mainské mývali kočky je odvozeno od státu Maine ve Spojených státech, kde se kočka původně vyskytovala. Přívlastek mývali poukazuje na silnou podobu mezi dlouhým ocasem této kočky a ocasem mývala. Vypráví se, že obyvatelé státu Maine věřili, že mainská mývali kočka je kříženec obyčejné kočky a mývala, ale je jasné, že tento druh křížení je geneticky nemožný. Pravděpodobnější je předpoklad, že předky mainské mývali kočky dovezli námořníci z Evropy. Bylo (a stále ještě je) zvykem brát s sebou na dlouhé námořní plavby kočky, které během cesty lovily myši a krysy. Mainské mývali kočky se proto na severoamerický kontinent mohly dostat díky námořníkům a přistěhovalcům z Anglie (angorské kočky a předchůdci perské dlouhosrste kočky) nebo ze Skandinávie (norská lesní kočka), kde se pak smísily s již přítomnými krátkosrstými kočkami. Proto se dá předpokládat, že mainská mývali kočka je příbuzná s norskou lesní kočkou, ale dosti jistě s tureckou angorou, kočkou, kterou známe jako jednoho z předků perské dlouhosrste kočky.
Mainské mývali kočky bývaly vidět na různých výstavách v Americe už od roku 1895. Mainská mývali kočka byla už v té době velmi populárním plemenem, dokud nepředstavili Angličané v Americe perskou dlouhosrstou kočku. Tyto kočky měly daleko exotičtější výraz, a proto se milovníci koček začali více zaměřovat na toto plemeno. Od té doby jsme se s mainskou mývali kočkou na výstavách nesetkávali tak často, ale jako domácí zvíře a hubitel škůdců zůstalo toto plemeno, především v okolí státu Maine, populární v nezmenšené míře. V roce 1951 navázali různí chovatelé a milovníci koček na přerušený vývoj. Ve stejném roce bylo založeno první plemenné sdružení pro mainskou mývali kočku, Central Maine Cat Club, a začalo organizovat speciální výstavy, na nichž byly vítány pouze mainské mývali kočky. Velmi rychle se o mainskou mývali kočku začali zajímat i v zahraničí a stala se známým a vítaným hostem na výstavách v Evropě. Na chov mainských mývalích koček mělo v počátečním období velký vliv především Německo. Přesto byl oficiální plemenný standard pro mainskou mývali kočku sestaven až v roce 1967 a pak trvalo ještě téměř deset let, než bylo plemeno jako takové uznáno většinou organizací.
V současné době se mainská mývali kočka těší opět obrovskému zájmu,nejen mezi vystavovateli a chovateli, ale i mezi laickou veřejností.
Charakter
Mainské mývali kočky jsou přátelské a dobře naladěné kočky. Obecně dobře vycházejí s jinými kočkami a pokud se s nimi seznámí už v mladém věku, nenarazí ani jejich vztah ke psům na problémy. K lidem a dětem jsou mainské mývali kočky maximálně přátelské. Díky své velké přizpůsobivosti se cítí doma jak na venkově, tak v panelovém domě. Tam se ale musíte postarat, aby měly dostatek příležitostí pro hraní, aby se nezačaly nudit. Mainské mývali kočky jsou totiž už jako koťata velmi hravé a zvědavé; zůstanou takové obvykle i v dospělosti. Protože rády šplhají a lezou, je vhodné pořídit si dobrý škrábací kůl. Mainská mývali kočka si nechce jen hrát a dovádět, ale čas od času to může být i velmi klidná, a dokonce líná kočka, která velmi ocení, když vám bude moci večer ležet na klíně. Většina z nich má ráda hlazení a mazleni a kartáčování jednou za týden považují za příjemnou změnu v každodenním chodu věcí. Mainské mývali kočky nejsou hlučné, ale svůj hlas však použijí v případě, že vám chtějí dát něco najevo.
Péče
Polodlouhá srst mainské mývali kočky je samočisticí a při jednoduchém vykartáčování jednou týdně zůstává za normálních okolností ve výborném stavu. Nejlepší by bylo používat kartáč z pravých chlupů, protože syntetické kartáče jsou často nabity statickou elektřinou. Hustěji osrstěné části, do nichž se nemůžete dobře dostat kartáčem, můžete pročesat hrubým hřebenem. Nezajíždějte při česání do srsti příliš hrubě, protože byste ji mohli poškodit. Na jaře a v létě bude srst línat a vypadají především dlouhé chlupy límce. V tomto období musíte kočce věnovat více pozornosti, abyste předešli tomu, že kočka během každodenní toalety spolyká příliš mnoho uvolněných chlupů. Šikovnou pomůckou je gumový pročesávací kartáč, který však má tu nevýhodu, že příliš důkladné pročesání může srst kočky poškodit. Mnoho lidí, kteří chodí se svými mainskými mývalími kočkami pravidelně na výstavy, proto dává v období línání přednost častějšímu pročesávání srsti svých koček jemným kartáčem. Mainská mývali kočka, která chodí pravidelně na výstavy, vyžaduje trochu více péče než ta, kterou si držíte jako domácí kočku. Navzdory skutečnosti, že tyto kočky nevyžadují takové úpravy, jaké jsou obvyklé a nutné u perských koček, je občas nutné kočku jeden týden před výstavou, nebo dokonce dříve, vykoupat. Vzhledem k tomu, že se srst musí nejprve zotavit, není rozumné koupat těsně před výstavou. Používejte přitom pouze šampon, který je určen speciálně pro kočky, protože jiné šampony jsou příliš agresivní, pokud jde o jejich vliv na kožní tuk. Můžete se také rozhodnout, že kočku jeden nebo dva dny před výstavou napudrujete neparfémovaným mastkovým pudrem. Nasypte trochu mastkového pudru na srst a jemně ho vetřete. Nečistoty a nadbytek mazu v srsti se naváže na mastkový pudr, který pak jemným kartáčem můžete vykartáčovat. Pokud je to nutné, vnější zvukovod vyčistěte, a to prostředkem určeným pro kočky. Nejprve ho vmasírujte do ucha a pak ho z povrchu odstraňte ubrouskem. Můžete pracovat i s vatovými tyčinkami, ale jen pokud budete počítat s tím, že můžete nečistotu zasunout dále do zvukovodu, se všemi důsledky, jež to má. Buďte proto při používání těchto pomůcek opatrní. Někteří vystavovatelé mají ve zvyku ostříhat ostré konce drápků těsně před výstavou dobrými štípacími kleštičkami.
Vnější znaky
TĚLO
Mainská mývali kočka je největším domestikovaným plemenem koček, které známe; především kocouři získali věhlas. Svalnaté tělo, které působí hranatým dojmem, je spíše delší než vysoké, se širokou hrudí. Svalnaté nohy jsou středně dlouhé, s těžkými tlapkami a velké kulaté tlapky mají malé štětičky chlupů mezi prsty. Pro mainskou mývali kočku je dále typický dlouhý ocas, který při položení na záda musí dosahovat minimálně ke krku.
HLAVA
Hlava má průměrnou šířku a vysoké lícní kosti. Mohutná brada tvoří rovnou linii s nosem a horním rtem. Při pohledu ze strany vykazuje nos prohnutí, ale určitě ne stop. Uši jsou velké a široké v základě. Jsou vysoko na hlavě, umístěné široko od sebe a špičaté. Typické jsou chomáčky chlupů, které se točí od vnitřní strany ucha ven. Velmi požadované jsou rysí štětičky (malé „chocholky" chlupů na špičkách uší). Velké oči jsou lehce oválné a stojí na hlavě poněkud šikmo.
SRST
Mainská mývali kočka má hustou polodlouhou srst, která je na břiše, slabinách a ocase zřetelně delší. Požadovaný je límec. Struktura jemně splývající srsti je závislá na barvě (u koček se stříbrným faktorem, nonaguti a u koček s ředěnými barvami je srst jemnější). Na výstavách dostávají horší ohodnocení kočky, s kratší srstí, nebo kočky, které mají na celém těle stejně dlouhou srst. V létě bývá srst obvykle o něco kratší než v zimě, ale ocas zůstává stále plně osrstěn. Už u koťat lze rozeznat, že se jedná o polodlouhosrsté kočky, ale trvá to ještě dlouho, než získají tak nádhernou srst jako jejich rodiče. Teprve ve věku půldruhého roku až dvou let dosáhne srst u tohoto plemene plného vzrůstu, ale někdy to může trvat také déle.
BARVY
Mainská mývali kočka se vyskytuje jen v tzv. přírodních barvách, jaké známe také u obyčejných domácích koček. Možné jsou i různé barvy a kresby srsti, jako černá, modrá, červená, krémová a želvovinová a také s bílými skvrnami, s kresbou nebo se stříbřitě bílou podsadou. Mainské mývali kočky se chovají i v barvě čistě bílé, a to s oranžovýma, modrýma nebo nestejně barevnýma očima (odd-eyed). Rozdělení barvy, tolik důležité u jiných plemen, je u mainské mývali kočky podružné. Chovatelé se proto mohou soustředit především na chov dobrého typu kočky se správnou strukturou a dobrou délkou srsti.
Znamenitý typ kočky s méně elegantním rozdělením barvy se na výstavě upřednostňuje před kočkou, která je zbarvena čistě a symetricky, ale má méně kvalitní srst nebo stavbu. Ani barvě očí se nepřisuzuje taková důležitost: mohou být zelené, zelenožluté, měděné, a dokonce může mít každé oko jinou barvu. Vzácné jsou bílé mainské kočky s modrýma očima. Nejčastěji se vyskytující barvou je černě mramorovaná nebo černě tygrovaná s bílou.
Zvláštnosti
Mainská mývali kočka se vyvíjí pomalu a zcela dospěje teprve ve věku tří let nebo ještě později.